AUTOŘI

Jmenuji se Rostislav Poláček a jsem autorem (zatím) tří knih (nejen) pro děti. 

Díky rodičům mě knihy různých žánrů provázejí již od dětství. Nedokázal jsem si představit byť jen jediné Vánoce bez knihy pod stromečkem. Vždy tam byla a mnohdy ne pouze jedna. Zřejmě bylo jen otázkou času, kdy si splním vlastní sen a napíši já svou první knihu. Ale o čem ta první bude?  

K vyřešení tohoto rébusu mi dopomohlo studium na VŠB-TUO, kde v rámci studia jsem již od počátku směřoval své zájmy k přírodním vědám a k samotné přírodě jako takové. Zejména jsem propadl bezobratlým živočichům, konkrétně pak blanokřídlému hmyzu, který mě doprovázel po celých 8 let studia.

Příroda, hmyz a jejich ochrana, hmyzí domečky, zvyšování povědomí čtenářů o těchto užitečných pomocnících. A kde jinde se zájmem a učením začít, nežli od těch nejmenších, od dětí. První stránka mince byla tedy odhalena. Teď už jen chyběla ta strana druhá, neméně však podstatná. Dovolím si tvrdit, ještě víc důležitá.

Chyběly mi obrázky.

Obrázky, které by zaujaly všechny čtenáře bez rozdílu věku. Povedlo se. Velkou oklikou a shodou náhod (asi to bylo určeno tam někde nahoře) se objevila Lucka Pauliková. Velmi nadaná slovenská ilustrátorka, která byla jako já na skoro úplném začátku a hledala místo, kde může uplatnit svůj um a vybít svoji malířskou energii.

Oboustranným podobným pojetím a myšlením jsme si dokonale sedli a výsledkem naši spolupráce je vydání dvou dětských knih, a to během necelého jednoho roku. Při čtení těchto řádků si vždy uvědomím, kolik úsilí, práce, dřiny nás to stálo, ale výsledek stojí za to, a nic nenahradí ty vděčné ohlasy spokojených čtenářů, především pak dětí.

Z mnoha těchto ohlasů pak náhodně vybírám jeden, který k první knize napsala 9 letá holčička: „Dobrý den, děkuji za krásnou knihu. Je moc pěkná a moc se mi na ní líbí, že jsou tam dobrodružné příběhy a krásné ilustrace. A mohli byste napsat i druhý díl?“

To mi evokuje jednu myšlenku, poznámku, jedné mé známé spisovatelky, když jsem ji napsal s hrdostí, že vydávám svoji první knihu: „Počkej, až ji budeš držet v rukou, tak pak už nepřestaneš psát“. Asi měla holka pravdu. 

Přeji Vám čtenářům mnoho krásně prožitých chvil s našimi knihami.
Rosťa (Bombus) P.   

Odmalička som kreslila a maľovala. Štúdium na základnej a strednej umeleckej škole bolo preto pre mňa jasnou voľbou a dalo mi základ, vďaka ktorému dnes robím to čo ma baví - tvorím :-) .

Odjakživa som ich milovala a milovala som rozprávky o nich. Myslím, že mať vzťah s prírodou je vzhľadom na dobu v ktorej žijeme ešte dôležitejšie ako kedykoľvek predtým. Preto sa veľmi teším z úspešného projektu Hmyzí Pohádky, pretože verím, že deťom (a aj rodičom) môžu dať veľa nových poznatkov o tých najdrobnejších tvoroch, ktorí žijú medzi nami.

Mám z neho radosť aj preto, pretože si pamätám tie pocity, keď nám naša mama čítala pred spaním detské knihy. Boli pútavé, poučné a obdivovala som v nich obrázky. Tieto spoločne strávené chvíle s rodičmi a detskou knihou, patria k mojim najkrajším spomienkam a preto som veľmi šťastná a napĺňa ma predstava, že svojimi ilustráciami prispievam k týmto vzácnym momentom v živote.

Narodila jsem se 13. 7. 1982 dvěma báječným lidem, milovníkovi přírody a milovnici knih. Dětství jsem s nimi a starším bratrem prožila v Jílovém u Prahy obklopená brouky, motýly, houbami, kameny a úžasnými příběhy. Doufám, že to nejlepší z toho všeho se mi podaří předat i vlastním dětem.

Ve škole jsem měla ráda výtvarnou výchovu a slohové práce. A ačkoli jsem nerada četla, osud mě nenápadnými krůčky směřoval k životu spjatému s knihami. V roce 2003 vyšly první pohádky, které jsem napsala i ilustrovala, a od té doby následovala řada dalších.

Miluji přírodu a pobyt v ní. Pro její ochranu jsem ochotná ušpinit si ruce, roztrhat oblečení i pustit se do boje s úředním šimlem. Za velmi důležité považuji vštěpovat lásku, úctu a pokoru k přírodě dětem a snažím se tak činit za pomocí svých příběhů a obrázků.